Pro rodiče a blízké

Mám strach, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy. Co mám dělat?

Lidé, kteří si všimli, že chování jejich blízkého se v poslední době změnilo, se někdy potýkají s otázkou, jestli to není kvůli drogám. Rádi by věděli, co se děje, proč se tolik změnil, proč se už nesměje jako dřív, proč se mu mění nálady a proč vybuchuje vzteky, proč změnil přátele, je teď zamlklý a už si s nimi tolik nepovídá apod. Ptají se nás, co mají dělat a jestli je možné provést nějaké testy, aby zjistili, zda dotyčný drogy užívá nebo ne.

Na následujících řádcích bychom se s Vámi chtěli zamyslet nad tím, jak vůbec poznat, že jde nejspíš o problém, který se týká drog a co v takové chvíli můžete dělat. Řekneme Vám, jak si s dotyčným na toto téma promluvit a čeho se při tom vyvarovat. Poradíme Vám, kam se můžete s tímto typem problému obrátit osobně. Dozvíte se několik základních informací o možných způsobech testování na drogy a projdeme s Vámi výhody a nevýhody takového kroku.

Jak poznám, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy? Čeho si mám všímat?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoduchá odpověď.
Zejména pokud jde o děti a dospívající, můžou být změny chování a výkyvy nálad následkem dospívání, případně jinými problémy (problémy ve škole - od špatného prospěchu až po šikanu, problémy psychické - od nešťastné lásky, přes týrání, až po počínající psychiatrické problémy). Nebuďte tedy dopředu zbytečně vystrašení a zkuste si s dotyčným promluvit. K takovému rozhovoru si najděte vhodný okamžik, případně se na něm domluvte dopředu (Budeš na mě mít večer čas? Potřeboval bych se tě na něco zeptat a chci, abychom na to měli dost času a klid, hodilo by se ti to?). Dopředu si ujasněte, co se vám vlastně nezdá (změny nálad, vyhazov z práce; Doneslo se mi, že ... a nevím, co si o tom myslet, chtěl bych slyšet tvůj názor, potřebuji pomoct.) a jak se cítíte (Cítím se špatně, mám strach, nerozumím tomu, co se děje.). V rozhovoru se pak zkuste vyhnout obviňování (Za to můžeš ty; já se snažím a dělám, co můžu, ale ty ...), ultimátům (Takhle to fakt nejde, ještě jednou a vyhodím tě.) a citovému vydírání (pláč, křik, věty typu: Kdybys mě měl rád, tak se takhle nechováš.). Mluvte o tom, čemu nerozumíte a čeho se bojíte, co je vám líto, co byste chtěli, aby bylo jinak. Ptejte se, co se děje, zda byste mohl něco udělat. Velmi pravděpodobně je se současnou situací nespokojená i druhá strana.
Vyslechněte druhého, dejte mu čas a prostor. Zkuste chvíli mlčet, někdy není snadné sebrat odvahu a přiznat problém, netlačte na něj.
V tuhle chvíli můžete rozhovor přerušit a domluvit se na pokračování s odstupem i několika dní. Dejte si čas na zklidnění a na rozmyšlenou.
Pokuste se dotyčného přizvat do diskuse jako rádce, který vám může s vaším problémem pomoct. Vždy můžete vyslovit nahlas svoje obavy a myšlenky a spojit je s nabídkou pomoc (Říkáš, že se nic neděje, ale já se toho pocitu stejně nedokážu zbavit. Proto chci, abys věděl, že kdyby se něco dělo a chtěl bys to změnit, máš ve mně oporu, rád ti pomůžu.). V ideálním případě byste se měli domluvit na tom, co se pokusíte společně změnit, v jakém časovém horizontu a kdy se k tématu znovu vrátíte, abyste si řekli, jak to funguje. Někdy není od věci domluvit se dopředu na tom, co se stane, když to nebude fungovat, případně když někdo domluvená pravidla poruší.

Když si všimnete následujícího, zbystřete pozornost!

• změny nálad (buď velké výkyvy v náladách - rychlé a prudké přechody, výbuchy, někdy hraničící s agresivním chováním, na které nejste zvyklí; dlouhodobé smutky nebo naopak)

• změny energie (nespavost, neutuchající energie i více než 24 hodin; naopak velká spavost, klesající víčka)

• změny chování (problémy s dodržováním dohodnutých pravidel, náhlá nedochvilnost, ponocování;...)

• změna v potřebě financí, prodávání nebo mizení věc

• změna názorů, oblékání (symboly)

• změna vzhledu - od změny líčení po výraz tváře, rysy, oči; změna váhy

• změna koníčků, případně jejich zanedbávání

• změna okruhu přátel, se kterými se stýká

Může se stát, že váš blízký měl už s drogami v minulosti problémy. Může se stát, že se vám donese, že s drogami experimentuje. Možná se na základě svých obav a podezření rozhodnete prohledat mu věci, telefon, emaily.
Nejsme tu od toho, abychom moralizovali. V případě, že se rozhodnete porušit právo na soukromí, měli byste se dopředu zamyslet, k čemu Vám případné informace budou. Buď si svoje podezření potvrdíte a pak budete přemýšlet o tom, jestli a jak takový důkaz v argumentaci použít. V případě, že ho použijete, zasáhnete důvěru, která mezi Vámi doteď panovala. V případě, že ho nepoužijete, budete s pocitem podvedení bojovat sami do doby, než se dotyčný přizná. Přiznání však chce velkou dávku odvahy a možná to chvíli potrvá. Nebo se Vaše podezření nepotvrdí, ale také nevyvrátí.

Dáte-li si zjištění a pozorované změny dohromady s účinky drog, můžete mít podezření na konkrétní typ užívaných látek. K typickým příznakům mohou patřit například následující:

marihuana

typická vůně, odlišná od tabáku, mírně nasládlá
užívání ve společnosti kamarádů
po užití smích, návaly hladu, zarudlé oči
nález kuřáckých potřeb (papírky, filtry - kupované nebo trhací, často i tabák a cigarety)

tlumivé látky (opiáty, léky)

ospalost
otupělost, změny nálad (někdy od netečnosti k agresivitě)
klesající víčka, snížená mimika, velmi malé panenky téměř nereagující na změnu osvětlení
nález tablet, pytlíčků s nažloutlým práškem a dalších věcí určených k užívání (od trubiček, přes alobal, po injekční náčiní, vodu k injekčnímu užívání atd.)

stimulanty (pervitin, kokain aj.)

mnoho energie; někdy nekonstruktivní využití
větší sexuální apetit
nespavost trvající i více než 24 hodin
náhlé snížení hmotnosti, zanedbávání pitného a stravovacího režimu
možné prudké změny nálad
při přerušení užívání intenzivní potřeba spánku a jídla, možné deprese, agrese
bohatá mimika, gestikulace, mnohomluvnost, argumentace; velké panenky téměř nereagující na změnu osvětlení
nález pytlíčků s bílým práškem a dalších věcí určených k užívání (od trubiček, přes alobal, po injekční náčiní, vodu k injekčnímu užívání atd.)

Mám si s ním o tom promluvit? Jak?

Ukazuje se, že v podstatě není možné užívání drog svými blízkými zabránit. Na co však můžeme mít vliv, je jejich chování, dodržování dohod a pravidel. Lze s nimi hovořit o našich obavách, strachu, lítosti, pochybách, starosti i vzteku. Většinou nemá cenu obviňovat, vyhrožovat a dávat ultimáta, která pak nedokážeme sami dodržet.

10 rad jak vést věcný a konstruktivní rozhovor

1. Najděte si vhodný okamžik k rozhovoru.
Vaše dítě asi překvapí, pokud toto téma otevřete v rámci hovoru o něčem jiném. Doma? V autě? Při nákupech? Místo, kde se má takový rozhovor odehrát, bude záležet na rodičích, resp. poručnících či pěstounech, dítěti a domácím prostředí.

2. Zastávejte jednotné stanovisko.
Dohodněte se případně na přítomnosti další dospělé osoby, druhého rodiče, partnera či další osoby, která o dítě pečuje. Dbejte na to, abyste mluvili „týmž" jazykem.

3. Rozhovor začněte „vysíláním" pozitivních signálů.
Pozitivní signály
"Ono se může zdát, že všichni užívají nějaké drogy, ale není to pravda. Já mám jenom strach, že by sis mohl(a) drogami vážně ublížit."
"Dříve či později si budeš muset vyjasnit svůj postoj k drogám a alkoholu. I to je součást dospívání. Budeme o tom mluvit ještě mnohokrát a uslyšíš to i jinde."
"Tahle zkušenost je pro tebe příležitostí, abys uplatnil své přednosti a dal najevo, v čem si jako člověk jiný/jedinečný."
Dejte najevo starost a zájem. Používejte výrazy jako "mít rád", „zájem", „obavy", „přednosti", „skutečnost" apod. Například:
Mám tě rád(a) a bojím se, že jsi začal(a) užívat drogy.
Mohu s tebou probrat, co mě trápí? Dělám si starosti, protože se mi zdá, že možná užíváš nějaké drogy ... a to mě opravdu trápí, protože vím, jak moc ti to může uškodit teď i v budoucnu. Můžeme si o tom společně promluvit, prosím?

4. Nabízíte pomoc
Dejte najevo, že nabízíte svou pomoc, že váš syn nebo dcera za vámi mohou kdykoli přijít. Zde bude na místě, když například řeknete:
Udělám, co bude v mých silách, a když si nebudu vědět rady, budu se snažit hledat pomoc jinde. Jde mi o tvoje štěstí a úspěchy, dělám to proto, že mi na tobě záleží a mám tě rád(a).

5. Snažte co nejvíce zachovávat klid.
Vaše dospívající dítě může přijít s různými výmluvami a svalovat vinu na vás a vaši výchovu. Taková reakce je normální, ale může ve vás vyvolat provinilý pocit. Nesnažte se vše omluvit tím, že je to vaše chyba. Nezapomeňte, že středem zájmu má být vaše dítě, ne vy. Můžete nicméně dodat, že pokud to celé nějak souvisí s vámi, chcete vědět, kde jste udělali chybu, a budete se snažit, abyste ji už v budoucnu neopakoval(a).

6. Své obavy a vypozorované skutečnosti co nejvíce konkretizujte.
Nalezení drog, nápadné změny v chování, varovné zprávy od přátel, vrstevníků a učitelů apod. jsou skutečnosti, ke kterým vaše dítě bude muset zaujmout nějaké stanovisko.

7. Dejte najevo, že je to vaše „povinnost".
Dejte najevo, že jako rodič máte povinnost svého syna nebo dceru chránit před nebezpečím a drogy a alkohol takové nebezpečí představují. V této souvislosti můžete například uvést (s odkazem na konkrétní návykovou látku, o kterou se jedná):
Drogy ti můžou poškodit mozek. Tvůj mozek se vyvíjí a působení drog na něj může mít nepříznivý dopad.
Pod vlivem drog může člověk činit nesprávná rozhodnutí. Můžeš se vystavit rizikovým situacím, aniž budeš schopen/schopna dobře dbát o svou bezpečnost.

8. Nepospíchejte
Dejte dítěti prostor na odpověď a umožněte mu, aby vyjádřilo svůj pohled na věc.

9. Připravte si, co budete říkat.
Mluvte na sebe před zrcadlem, zkuste si to nanečisto s partnerem nebo přáteli. Snažte se o maximální autentičnost.
Buďte vždy upřímní. Pokud jste sami v mládí drogy užívali, neskrývejte to. Zdůrazněte, že toho litujete a že jste se tím nestali o nic lepším člověkem.

10. Buďte připraveni na negativní emoce ze strany dospívajícího potomka.
Počítejte s odmítavou a vzteklou reakcí. Vaše dítě se možná bude snažit stočit hovor na to, co jste v jeho věku dělali vy. Nezapomínejte, že tématem tohoto rozhovoru je vaše dítě, nikoli vy.
Buďte připraveni na to, že zlostná reakce vašeho dítěte může odrážet jeho lítost nad tím, že nesplnilo vaše očekávání, nebo že si budete myslet, že je „ztracený případ", když bere drogy. Jeho hněv může být rovněž odrazem strachu z možných následků.

Kam se obrátit s žádostí o pomoc a radu?

Při takovém rozhovoru nebývá snadné udržet si chladnou hlavu a emoce na uzdě. Strach, vztek, pocity viny, obavy, lítost nám mohou ztěžovat vést rozhovor věcně a konstruktivně. Když k tomu přidáte nedostatek informací, můžete se ocitnout ve velkém stresu a zmatku. I z toho důvodu doporučujeme se na takový rozhovor důkladně připravit. A jestli máte pocit nebo obavy, že je to nad vaše síly, nebo že byste chtěli slyšet názor odborníka, neváhejte se obrátit na nas.